ZDRAVOTNÍ SESTRA - Zdravotní sestru najdete v nemocnicích, v ambulancích, ústavek, hospitalizacích. Tam všude najdete tyto bytosti, které většinou s úsměvem na tváři, s obrovskou energií a ochotou se vždy přistaví a podají pomocnou ruku, když o ni požádáme. Jak sami dobře víme, ne vždy nejnovější a nejdražší léčebné procedůry pomohou. Ale právě lidská ochota, vlídnost a samozřejmě nezapomenutelný úsměv dokáží zázraky. A to vše se dokáže ukrývat v tomto úžsném povolání - poslání! Ale nezapomněli jsme na něco? Nezapomněli jsme možná na to, že za tou vždy usměvavou tváří se ukrývá člověk? Člověk, který možná právě také potřebuje naši pomoc, lépe řečeno dovolím si tvrdit, že ne možná, ale určitě potřebuje naši pomoc. Nevysvětlujme si však slůvko pomoc jako něco materiálního nebo fyzického. Než něco, co může každý z nás kdykoliv dát a neztratí tím nic. A co? Co tak pochopení a úctu? Trpělivost? Dík. Hodně krát se nám stává, že se vybouří na sestřičku, protože dlouho čekáme v čekárně a je nám už dlouho, je nám špatně, spěcháme, chceme být už raději někde jinde. A protože sestřička je ta, která jako první se setkává s pacientem, je s ním nejvíce času, tak je naprosto ´´normální´´, když si to, co nás trápí a zlobí, vybouráme právě na ní. A na naši ochranu jen řekneme ´´pokud neví co dělat s lidmi, ať to nedělá´´. Tak se múžeme potom zeptat, odkud berou tu energii, se kterou to všechno zvládají? Odpověď na tuto otázku, dám zároveň i odpověď na otázku této práce a to Jak pomáhat pomáhajícím profesím. Jednoduše. Stačí, když si čas od času vzpomeneme na to, že jsou to také lidské bytosti a také oni potřebují naši pomoc, podporu, pochopení a samozřejmě dík...

LÉKAŘ - Je člověk, který má vědomosti a schopnosti, dokáže lěčit a pomáhat. Lékař se musí dívat na pacienta nejen jako na problém, který je třeba řešit, ale jako na člověka, který má problém, který je třeba řešit. Lékař musí při řešení problému o pacienta projevit velkou empatii a vcítit se do jeho pocitů - do toho, c pacient prožívá a podle toho při léčení postupovat. Lékař musí posoudit sám, na jaké úrovni je schopen vybudovat vztah k pacientovi - přičemž ale často nezáleží jen na pacientovi, ale také na lékařových schopnostech. Snaha lékaře musí být přitom upřímná, protože naopak přílišnou snahu o vztahu nemusí pacient správně pochopit - může ji pochopit jako zasahování do svého osobního života - což je také nepřístupné. Správnému lékaři by neměl pacient ovlivnit jeho osobní život - případně naopak, ale měl by se snažit o co nejlepší přístup k pacientovi.

Zdravotníci jsou lidé, kteří jsou ochotni podat pomocnou ruku při každé příležitosti a za každých okolností..

 Modlitba záchranáře
Pane Bože, prosím, požehnej těmto rukám a mysli, aby se bezpečně postarali o ty , kteří se na mě dnes spoléhají. Depřej mým rukám šikovnost, přesnost a zraku pronikavost, aby se jakékoliv neštěstí mým pacientům vyhnulo. Ačkoli oni jsou v mých rukách, moje jsou v Tvých. Ó Pane, prosím, veď mě k jistotě. Amen.

Neexistuje krásnější melodie, než tlukot vašeho srdce.

Toto je skutečný příběh matky, obětí zemětřesení v Japonsku. Když zemětřesení ustupovalo, záchranáři došli k ruinám domu mladé ženy, přes trhlinu viděli její mrtvé tělo. Připadalo jim, že je v nějaké cudné poloze, jako člověk když se modlí, její tělo se naklánělo dopředu a obě ruce jakoby něco držely. Dům se zřítil na ni a zlomil jí páteř a vazy. Zachránce se s problémy dostal ke spáře, kudy mohl procpat k ženě ruku, doufajíc, že by mohla být naživu, ale její studené a ztuhlé tělo bylo důkaze, že je už dávno mrtvá. On a ostatní členové týmu opustili dům a šli prohlédnout další zhroucené budovy. Z nějakého důvodu se vedoucí týmu vrátil ke zřícenině domu mrtvé ženy. Opět polekl a strčil ruku do úzké štěrbiny a prohledával prostor pod mrtvým tělem. Najednou vykřikl s nadšením: Dítě! Tam je dítě!´´ Celý tým pracoval společně, a opatrně odstraňovali ruiny kolem mrtvé ženy. Byl tam 3 měsíční chlapeček zabalený v květované dece, pod mrtvým tělem matky. Je zřejmé, že žena podstoupila největší oběť na záchranu svého syna. Když dům padal, používala své tělo, aby kryla svého syna před padajícími troskami. Malý chlapeček ještě klidně spal, když ho vedoucí týmu vytáhl zpod mrtvé mámy. Když lékař vyšetřoval chlapečka, rozbalil deku a našel tam mobil, na kterém byla textová zpráva: ,,Pokud toto přežiješ, musíš si pamatovat, že Tě miluju´´. Všichni se podávali telefon z ruky do ruky a se slzami v očích četli zprávu, kterou zanechala matka pro svého syna.

Komukoliv můžeš pomoc, pomož rád. I když dávno se hovoří, že sloužit a pomáhat jsou vlastnosti vznešených lidí. 

 

Fyziologie člověka je věda, zabývající se studiem fungování lidského organismu. Patří k základním oborům medicíny. Ale obor je vymezená a hraničí s dalšími vědami, jako jsou biochemie, molekulární biologie, biofyzika, genetika, imunologie, anatomie a patologická fyziologie. Jejich cílem je pochopení a vysvětlení fyzikálních, biochemických a biologických principů fungování procesů v lidském těle. Na úrovni základních procesů splývá se všeobecnou fyziologií. Fyziologie člověka je možno rozdělit na podobory:

• fyziologie opěrný a pohybový soustavy
• fyziologie krve a krevního oběhu
• fyziologie dýchací soustavy
• fyziologie trávicí soustavy
• fyziologie vylučovácí soustavy
• fyziologie pohlavní soustavy
• fyziologie kůže
• fyziologie zláz a vnitřních sekrecí
• fyziologie imunitního systému
• fyziologie růstu a stárnutí

Nauč se pohladit zavřenou dlaň, nauč se rozdat všecko
a nečekej nic. Až potom zjistíš, že život je krásný a oplatí se žít.

Učitel filozofie jednoho dne přišel do třídy. Když se studenti usadili, vytáhl ze zásuvky nádobu a naplnil ji až po okraj kameny. Potom se zeptal studentů jestli je nádoba plná. Studenti odpověděli, že ano.
Učitel vytáhl krabičku s menšími kamínkami a nasypal je do nádoby. Protřepal nádobu a menší kamínky popadali mezi ty velké kameny - vyplnili mezery mezi nimi. Opět se zeptal, jestli je nádoba plná. Studenti už váhavě souhlasili. Vytáhl sáček s pískem. Nasypal ho navrch nádoby, písek po protřepání vyplnil  i ty nejmenší skulinky. Tentokrát už byla nádoba skutečně plná.
Pověděl: ,,Touto ukázkou jsem chtěl vysvětlit, že tato nádoba je jako váš život. Velké kameny znázorňují důležité věci, jako je rodina, partner, děti, přátelé. Pokud by jste je ztratili, bylo by to pro vás zničující. Menší kamínky ukazují ostatní, méně důležité věci - např.: auto, dům, zaměstnání. A písek všecko ostatní - drobnosti denního života.
Když jde písek anebo menší kamínky do nádoby jako první, nezůstane místo pro velké kameny. Zrovna tak to platí v životě - když budete ztrácet čas a energii na drobnosti, nikdy nebudete mít čas na věci, které jsou skutečně důležité! Proto, milí studenti věnujte se v životě skutečně důležitým věcem. Hrajte si se svými dětmi, vemte partnera tancovat nebo do kina.
Vždy bude čas jít do práce, uklidit dům, uvařit oběd anebo nakoupit. Velké štěstí. Nech se vám to podaří.´´ dodal na konec vyučující.

Onkologie

Onkologie je obor vnitřního lékařství, který se zabývá prevencí, diagnostikou a nechirurgickou léčbou nádorových onemocnění.

Obory onkologieLékaři se mohou specializovat ve čtyřech atestačních oborech zabývajících se terapií nádorových onemocnění:

• Klinická onkologie
• Radiační onkologie
• Hematologie a transfúzní lékařství
• Dětská onkologie a hematoonkologie

Klinická onkologie

• cílem je získání specializované způsobilosti potřebných k teoretickým znalostím a praktickým dovednostím v oblasti prevence, diagnostiky, terapie a komplexní podpůrné léčby u pacientů s nádorovým onemocněním
• léčba se provádí ambulantním docházením či pobytem v nemocnici
• specialista v tomto oboru musí být schopen používat léčebné metody a plnit roli vedoucího týmu pro diagnostiku a léčbu nádorových onemocnění

Lékař, který se připravuje na atestaci v oboru klinické onkologii musí absolvovat nejdříve společný interní základ trvající minimálně 24 měsíců. Poté následuje vlastní praxe v oboru trvající minimálně 36 měsíců - z toho alespoň 12 měsíců na onkologickém pracovišti. Během praxe v oboru musí uchazeč absolvovat minimálně 2 týdny na dětské onkologii, 1 měsíc na hematoonkologickém pracovišti, 3 měsíce na radioterapeutickém pracovišti, 2 měsíce na gynekologickém pracovišti a 1 měsíc na urologickém pracovišti. Doporučuje se i praxe 1 měsíc na ORL a 1 měsíc na pracovišti klinické farmakologie.

Radiační onkologie

• cílem je získání specializované způsobilosti potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky, terapie a podpůrné léčby u nemocných s nádorovým onemocněním
• je to obor klinické medicíny, který se zaměřuje na teorii a praxi léčebné aplikace ionizujícího záření
• vychází z vědeckých poznatků radiobiologie, radiofyziky a radiační techniky, které aplikuje u řady chorobných stavů, především však u zhoubných nádorů
• hlavní náplní oboru je léčba zhoubných nádorů a některých nenádorových onemocnění s využitím ionizujícího i neionizujícího záření
• léčba se provádí samostatně nebo v kombinaci s jinými léčebnými modalitami (zejména léčbou cytotoxickými látkami, léčbou hormonální, biologickou a podpůrnou)

Lékař po absolvování specializačního vzdělávání v radiační onkologii by měl být připraven k praktické aplikaci jednotlivých modalit specifické onkologické léčby, především však ke stanovení léčebné strategie a taktiky jako rovnocenný partner v multidisciplinárním týmu odborníků. Rovněž by měl mít teoretické a praktické předpoklady pro vedoucí funkci a pro předávání znalostí a zkušeností ve formě výuky. Musí být též seznámen se základními principy klinického výzkumu.

Lékař připravující se na atestaci v oboru klinická onkologie absolvuje nejdříve společný interní základ trvající minilálně 24 měsíců. Poté následuje vlastní praxe v oboru trvající minimálně 48 měsíců - z ní musí uchazeč alespoň 12 měsíců absolvovat na akreditovaném onkologickém pracovišti. Během praxe v oboru musí uchazeč absolvovat minimálně 12 měsíců na pracovišti aplikující chemoterapii, hormonální terapii i biologickou terapii a 36 měsíců na pracovišti aplikujícím ionizující záření - z toho nejméně 6 měsíců na brachyterapii a 6 měsíců na pracovišti s lineárním urychlovačem.

Hematologie a transfúzní lékařství

• cílem je získání teoretických znalostí a praktických dovedností v laboratorní i klinické hematologii a hematoonkologii a v transfúzním lékařství v rozsahu, který umožní výkon samostatné činnosti

Lékař, který se připravuje na atestaci v oboru hematologie a transfúzní lékařství absolvuje nejdříve společný interní základ minimálně 24 měsíců. Poté následuje vlastní praxe v oboru trvající minimálně 36 měsíců. Během praxe musí uchazeč absolvovat alespoň 3-6 měsíců na akreditované hematologii, alespoň 3-6 měsíců na akreditované transfúzní služby a alespoň 3 měsíce v hematologické laboratoři a také i v transfúzní laboratoři a 1 měsíc na oddělení ARO.

Gerhardt Carl, (1833 - 1902)

Německý profesor vnitřního lékařství v Jeně, Würzburgu a Berlíně. Postupně se specializoval na dětské lékařství, podrobně se také zabýval laryngologií.

Jeho citát:
,,Léčivé plody rostou na stromě poznání. Bez stanovení diagnózy není správné léčby. Nejdříve vyštření, pak posouzení a nakonec lze pomoci."

Dr. Francis Weld Peabody

 Z přednášky pro mediky na Harvardu z roku 1927.

,,Dobrý lékař zná své pacienty až do morku kostí a jeho znalosti jsou draze zaplaceny. Za čast, sympatie a porozumění rozdáváné s láskou je mu odměnou osobní pouto, které přináší nejvyšší pocit uspokojení v lékařské praxi. Jednou ze základních vlastností klinického lékaře musí být zájem o lidi, protože tajemství péče o pacienta spočívá v tom, že vám na pacientovi záleží."

Otec medicíny Hippokrates

Největším lékařem antického Řecka a zřejmě i celého období starověku byl Hippokrates.

Je ovšem potřeba říci, že se jednalo o Hippokrata druhého, jenž žil v letech 460 – 377 p.n.l. Neboť na řeckém poloostrově působilo celkem sedm lékařů tohoto jména. První Hippokrates proslul jako dědeček „otce medicíny“, navíc založil rodinnou lékařskou školu na ostrově Kós. Do historie se zapsal významně ještě Hippokratés IV., který nechal jako osobní lékař zavraždit půvabnou Roxanu, vdovu po Alexandru Velikém. Ale vraťme se k Hippokratesovi II., který je všeobecně považován za prvního světového lékaře. Zmiňuje se o něm dokonce i proslulý Platón: „Byl malého vzrůstu, spíše ošklivý, měl pleš, řídký vous a velký nos, ale už ve svých dvaceti letech byl velkým učencem.“

Ostatně, Hippokrates procestoval jako potulný lékař nejen Řecko, ale také Egypt a Persii, kde se mnohému přiučil.

Když v roce 429 p.n.l. vypukla v Athénách velká morová epidemie, byl do tohoto řeckého města Hippokrates povolán, aby poradil, jak rychle šířící se epidemii zastavit. Rada byla jednoduchá. V nejvíce zamořených ulicích nechal zapálit hranice, jejichž plameny měly zničit jedovaté výpary z morových ran, o nichž předpokládal, že chorobu rozšiřují. Athénám skutečně pomohl, epidemie zakrátko ustoupila. Měl ovšem i velké štěstí, jelikož nefoukal silný vítr od moře, a tak se z něho stal otec medicíny a ne prapředek žhářů.

Hippokrates se rázně obořil proti tehdejším šarlatánům a mágům. Tvrdil, že nemoc není dílem démonů a nadpřirozených sil, ale odpovědí organismu a jeho šťáv na zevní vlivy či špatnou životosprávu. Filozoficky Hippokrates vycházel z tehdejšího učení o živlech, tedy ohni, vodě, vzduchu a zemi, tedy i jejich silách teple, mokru, chladu a suchu. Živlům podle něj odpovídaly i čtyři hlavní šťávy lidského těla: krev, hlen, žlutá a černá žluč. A právě poruchou rovnováhy těchto tělesných šťáv docházelo podle něj k nemocem. Podle něho je nemoc pouze přirozený stav a proces. Jeho úkolem coby lékaře bylo tedy tuto rovnováhu obnovit a neuškodit tělu. Léčil pouštěním žilou, projímadly a prostředky pro pocení. Často ale také docela prostou dietou. Oblíbenými projímadly té doby bylo syrové zelí, vodní meloun a ricinová semena, z dávidel pak čemeřice a mořská cibule. Jako uklidňující prostředek proti nervovým, v té době velmi častým, onemocněním pak doporučoval mandragoru a šťávu z mladých makovic. K vyhnání nadbytečné vody z těla pak sloužil celer, česnek, fenykl a petržel. V přebytku některé z tělesných šťáv hledal Hippokrates i základ lidského temperamentu. Jeho dělení na sangviniky (s nadbytkem krve), flegmatiky (při nadbytku hlenu), choleriky (při zaplavení mozku žlutou žlučí) a melancholiky (s přebytkem černé žluče) se v lékařské terminologii zachovalo dodnes.

Nepochybně největší Hippokratovou zásluhou je však jeho formulace lékařské morálky, jak ji jeho žáci vyjádřili v pověstné lékařské přísaze. Velký učitel lékařství se svými následovníky po sobě zanechal kolem 58 spisů, jejichž souhrn je většinou znám jako „Corpus Hippocraticum“ (Hippokratovský soubor). Ale i kdyby se z jeho díla nezachovalo vůbec nic, pak v přísaze hippokratovců nalezneme odpověď, proč se jejímu duchovnímu autorovi již třetí tisíciletí říká „otec medicíny“.

Nejcitovanějším Hippokratovým aforismem - vyskytuje se nejčastěji v antických lékařských textech a nejen tam, ale je i nejrozšířenějším úslovím v celé medicíně. Nebo jak ji staří Řekové nazvali - v ´´Umění medicíny´´:

,,Život krátký, umění dlouhé, příležitost vzácná, zkušenost klamná, úsudek těžký.“

,,Některým nemocným, ač vědomým si závažnosti svého stavu, jednoduše navrátí se zdraví pro spokojenost s dobrotou a laskavostí srdce jejich lékaře."

Rada, kterou před několika stoletími dal svým žákům Hippokrates:

       ,,Provádějte všechny operace, používejte při tom každou ruku zvlášť i obě ruce současně, protože každá z nich je jiná. Vaším cílem vždy bude dosáhnout dovednosti, zručnosti, rychlosti, bezbolestnosti, pohotovosti, šarmu a elegance při provedení chirurgického zákroku."

Hippokratova přísaha

Hippokratova přísaha je přísaha skládaná lékaři, která obsahuje základní etické principy jejich povolání. Je tradičně připisována Hippokratovi nebo některému z jeho žáků, ale její postoje mohly mít kořeny i v učení Pythagorejců. Její dnešní text se liší od původního v rámci jednotlivých zemí či dokonce i jednotlivých lékařských škol. V řadě moderních verzí bylo např. vypuštěno odvolávání se na bohy, slib o vyučování lékařství pouze mužům a také části, které lékaři zakazují vyvolat potrat a provádět eutanázii.

Hippokratova přísaha byla napsána na byzantském svitku do tvaru kříže.

Text přísahy:
Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asklépia a Hygieiu a Panakín a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat.

Toho, kdo mě naučil umění lékařskému, budu si vážit, jako svých rodičů a budu ho ze svého zajištění podporovat. Když se dostane do nouze, dám mu ze svého, stejně jako i jeho potomkům dám a budou stejní jako moji bratři. Pokud znalosti tohoto umění (lékařského) zatouží, budu je vyučovat zdarma a bez smlouvy. Seznámím své syny a syny svého učitele a všechny ustanovené a na lékařský mrav přísahající s předpisy, přednáškami a se všemi ostatními radami. Jinak však s nimi neseznámím nikoho dalšího.

Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné.

Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k vyhnání plodu.

Svůj život uchovám v čistotě a bohabojnosti, stejně tak i své lékařské umění. Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, co trpí kameny a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí.

Do všech domů, kam vstoupím, budu vstupovat ve prospěch nemocného, zbaven každého vědomého bezpráví a každého zlého činu. Zvláště se vystříhám pohlavního zneužití žen i mužů, svobodných i otroků. Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co nesmí se sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti.

Když tuto přísahu dodržím a neporuším, nechť ve svém životě i ve svém umění skromně dopředu postoupím. Tak získám si vážnost všech lidí po všechny ty časy. Když ale zákazy přestoupím a přísahu poruším, nechť stane se pravý opak.